Barvářské zkoušky Praha - západ
Heiko Gurdau -Tara I. cena, 112 bodů, 2. místo
Tentokrát se prostě rozepíšu pod tíhou víkendových dojmů. Dnes jsme s Tarou plní nejistoty vyrazily na barvářské zkoušky po včerejším odstoupení z lesních zkoušek. Nejistota neplynula z toho, že bychom v přípravě něco podcenily, ale z bolavé události posledního týdne. Bohužel Taru ve středu před víkendovými zkouškami v lese zrychtoval divočák a Tara skončila na šití na veterině. Lesní zkoušky byly hned v sobotu, byly letos poslední a my měly poctivě natrénováno. Tara se jevila vcelku v pohodě, začínala mít roupy, a tak jsme v pátek zkusily, bude-li v lese pracovat a jestli se po tom střetnutí se štětináčem vůbec vzdálí od nohy. Tara běhala v lese bez ostychu, jednou přinesla lišku z ohrádky, udělala vlečku a dohledávku s těžkou liškou, šoulačku a to všechno s obrovským nasazením a radostí. A tak padlo rozhodnutí a v sobotu jsme vyrazily na západ. Už od vystoupení z auta byla Tara nezvykle stažená, jiná než je ji vlastní a já to přisuzovala krom bebíčka i vytrvalému dešti. Zvládly jsme ohrádku, klidy, šoulačku a luxusně dala barvu, kdy zalehla do řemene a bezpečně mě přivedla ke kusu. Jedno zaváhání tam bylo, když narazila na kaliště. Tam se stáhla ke mně s proutkem mezi nohama a nee já tam nejdu. Převedla jsem ji kolem kaliště, hned našla sama barvu a krásně došla ke kusu. Osudnou se nám stala vlečka s liškou. Tara po vlečce vyběhla, do půl minuty byla vyděšená zpět a už jsem ji na vlečku nedostala, když utekla a schovala se vyklepaná za rozhodčího a střelce. I pan rozhodčí naznal, že má hrozný strach, že ji nemá cenu nutit s tím, že jsou v lese přemnožená prasata a ona se po střetu bojí. A tak jsme odstoupily. Až cestou domů jsem si dala vše dohromady a došlo mi, proč je Tara tak stažená. Všude kam jsme se hnuly bylo rozryto ať už v lese nebo na palouku, Tara má výborný frňák a špatnou zkušenost. V neděli se mi moc nikam nechtělo, nevěděla jsem, co od Tary čekat. Přesto jsme vyrazily staň se co se má stát. Stálo mě to dost nervů, kdy jsem do posledního momentu nevěděla, jestli šoulačka, nebo následování volné, nebo na řemeni. Několikrát jsem si to opakovaně zkoušela, když byl jiný pes na barvě, a žádná hitparáda to fakt nebyla. Tara zaostávala ve všech třech možnostech, nebylo moc z čeho vybírat, zaostávala za mnou a pěkně mě brnkala na nervy. Možná to ale i já viděla zbytečně moc kriticky. A tak jsem se rozhodla pro šoulačku. No a Tara ji když už o něco šlo prostě vyšvihla za 4. Ulevilo se mi, protože na barvě jsem ji naprosto věřila. Tara nakonec zvládla všechny disciplíny na 4, všechno na volno, za barvu si stejně jako předchozí den vysloužila pochvalu. O celkovém pořadí rozhodl věk a chovnost, plnoboodoví byli spolu s námi ještě tři šikulové, a tak jsme se umístily na krásném 2. místě. Měla jsem z toho velkou radost a budeme doufat, že na napadení divočákem zapomene a že ty lesky dáme jindy. Je to holka úžasňačka a jsem na ni moc pyšná. Organizace zkoušek byla výborná, rozhodčí byli přísní, ale spravedliví a za mě prostě fajn. Všem ve skupině děkuji za milou společnost.
