Různé 

S pejskem k moři

Nevím, jestli byla první myšlenka jet vystavovat do Chorvatska a Slovinska a potom tam strávit dovolenou nebo jestli jet na dovolenou a při té příležitosti vystavovat v Umagu a následně v Portoroži. Den, kdy jsme se vydali na cestu byl velmi horký a v neklimatizovaném autě to nebyl žádný med. Všechny hranice jsme projeli bez nejmenších potíží, aniž by někdo zjistil, že vezeme dva hafany. Cestou jsme několikrát zastavovali u vody, abychom zchladili naše psí miláčky.Do Rovinje jsme přijeli pozdě v noci. Kempy již byli zavřené a na recepci jsme se dozvěděli, že se můžeme ubytovat až v 7 hodin ráno. Proto jsme zajeli do lesíka na pobřeží s rozhodnutím, že noc přežijeme v autě a ráno se ubytujeme v kempu. Prošli jsme se s hafany po pobřeží, pokochali jsem se nočním pohledem na moře a v polosedě jsme se uložili ke spánku. Nespali jsme ještě ani hodinku, když nás probudilo prudké světlo, které nám svítilo do očí. Klepání na okno, výhružný štěkot našich psů a příkaz abychom si vystoupili z auta nás dokonale probral. Chorvatská policie kontrolovala pobřeží a protože podle jejich zákonů se nesmí na pobřeží nocovat, dopustili jsme se přestupku. Kdo zná poměry v Chorvatsku ví, že odporovat je zcela zbytečné a pokud se začnete vzpírat zákonu, jste v mžiku u soudu. Prostě se tam s nikým nepářou a šup za katr!Po té, co jsme jim vylíčili naši situaci, nám oba uniformovaní strážci pořádku oznámili, že se tedy máme přesunout k bráně kempu a tam počkat do rána. Psi nepříčetně štěkali a bránili si své. Nakonec mávli policisté rukou a nechali nás dospat do rána v lesíku na pobřeží.

Brzy ráno jsme se jeli ubytovat do kempu. V prvním kempu byl zakázán pobyt i pouhý vstup se psy. Ve druhém kempu nás pustili zcela bez problémů. Šli jsme se nahlásit na recepci a ejhle další problém! Se psy jsme do kempu sice mohli, museli jsme však chodit pouze po vyhrazených cestičkách a koupat se na určených plážích. To by nebylo tak hrozné, ale pozor! Nesměli jsme tam být s nimi přes noc. Takže přes den psi v kempu ano, v noci ne! Podle mě to zcela postrádalo jakoukoli logiku, ale co se dá dělat. Začali jsme tedy hledat ubytování v soukromí. Do hodinky jsme bydleli ve velmi příjemném přízemním apartmánu. Utrmácení psi se ihned uvelebili na příjemně chladné dlažbě a byli opravdu spokojení. Paní domácí nás ubytovala v přízemí zcela záměrně, protože k tomuto apartmánu patřila také prostorná zahrada s terasou. My jsme tam měli úplné soukromí a hafani volný výběh.Moje prvotní rozhodnutí, že Akim smí do moře až po obou výstavách, vzalo rychle za své. Bylo 35 °C ve stínu a já jsem neměla to srdce umořit mého psího miláčka horkem. Čert vem srst, která nejenže nabude a zvlní se, ale ani sůl její kvalitu nijak nevylepší. A tak jsme vyrazili na pláž.Naše šestiletá fenka Sally je zkušená cestovatelka, u moře byla již potřetí. Akim s námi byl poprvé, a tak jsme museli dát pozor, aby se nenapil slané vody, která by ho pěkně prohnala. Přesto, že jsme dali oběma psům dosyta napít, Akim musel ochutnat a prskal jako křeček.Moře se oběma našim svěřencům moc líbilo. Sallynka tradičně celý den téměř z vody nevylezla a lovila rybičky. Chodila vodou, nechala malé rybky připlavat až k tlapkám a potom s loveckou vášní ponořila celou hlavu pod vodu. Rybky však byly rychlejší. To ji rozhodně neodradilo od dalších a dalších pokusů nějakou bělici ulovit.Akimovi chyběl aport a práce, kterou trénujeme vždy, když jsme u vody. Od aportu jsem musela velmi rychle upustit, protože si náš chlapeček vždy pěkně lokl mořské vody a na problém bylo zaděláno. Zažívací potíže na sebe nedaly dlouho čekat. A nejenom ty. Než zapadlo žhavé jadranské slunce, pořezal si Kim packu o ostrý kámen. Po návratu jsme oba naše psí kamarády pořádně zbavili soli ve sprchovém koutě, ošetřili pacinky a uložili ke spánku. Před námi byl náročný horký den na výstavě v chorvatském Umagu. Zvažovala jsem, jestli vystavit nebo ne. Ráno jsem Kima prohlédla, proběhla a usoudila, že se jede.

Konkurence na výstavě nebyla veliká, vzduch byl teplý a příjemně vlhký. Schow probíhala přímo na pobřeží v překrásném prostředí přímořského letoviska. Kruhy byly umístěny pod vysokými borovicemi, které vrhaly tolik potřebný stín. Kim se od rána tvářil, jako že se ho to netýká. Když se předváděl tak kulhal, nekulhal. Těžko říct. Chvílemi běžel v pohodě, chvílemi kulhal. Rozhodčí si toho pochopitelně všiml a tak jsme skončili na třetí příčce. Z Umagu jsme se vraceli po pobřeží, abychom mohli naše svěřence odměnit za to co se nepovedlo pořádnou koupelí. S nadějí, že zítra bude lépe, jsme se všichni uložili k zaslouženému odpočinku v chládku našeho apartmánu.V neděli jsme brzy ráno vyrazili do Slovinska, kde probíhala výstava v přímořském letovisku Portorož. Schow se odehrávala v halách, kde bylo opravdu velmi těsno. U našeho kruhu již nebylo místečko, a tak jsme se rozložili venku před halou, která vrhala trošku stínu. Když jsme se doslova prodírali ke kruhu, museli jsme projít uzounkou uličkou mezi vzteklými a uřvanými teriéry. Bylo to velmi nepříjemné a našemu Kimovi, který by potřeboval přidat na sebevědomí i temperamentu to rozhodně neprospělo. Naše výstavní mise skončila s ohodnocením V2 Res. CAC a konečně začala vytoužená dovolená.

Akiim sklízel na pláži veliký obdiv. Plaval v moři a jednoduše poklízel po neukázněných dvounožcích. Vytahoval z moře všechno co tam nepatřilo a co vlny vzaly s sebou z pláží do moře. Vynášel igelitové pytlíky, plechovku od piva a v jeden moment to vypadalo, že vyvleče na břeh i potápěče. Koupání s oběma nebylo vůbec jednoduché. Což o to, Sally plave tak, aby nikomu neublížila a nikoho ani drápkem neškrábla, ale Akim, to je opravdický halama. Hned jsem ho měla na zádech, hned mě drápl na ruce nebo noze. Než jsme si našli techniku, jak spolu plavat a nebýt samá modřina, tak jsem samá modřina byla. Naštěstí mě slunce rychle opálilo, a tak nebylo brzy téměř nic vidět. Koncem dovolené si i naše princeznička ošklivě pořezala přední tlapku o ostrý kámen. Určitě ji to muselo velmi bolet a ve slané vodě štípat, ale neodradilo ji to od nepřetržitého číhání na svou kořist.Dovolená utekla jako voda a my se vydali na zpáteční cestu domů. Tentokrát jsme kvůli obrovskému vedru vyjeli pozdě večer. Nová dálnice v Chorvatsku i Slovinsku velmi zrychlila provoz a tak jsme dorazili za necelých osm hodin. Oba naši pejsci až na malou výjimku celou cestu spali.Společně strávená dovolená u moře se líbila nejenom nám, ale i našim chlupáčům, kteří byli evidentně spokojení. Je nutné se smířit s jistými omezeními, které vás na cestách čekají, ale stojí to za to.Po získaných zkušenostech se svými psy u moře se s vámi chci podělit o pár praktických rad co si vzít s sebou a na co si dát u moře pozor.

Co vzít k moři s sebou
1. Kapky do očí, vodu na výplach očí.
2. Kapky do uší.
3. Vatové tyčinky na čištění uší, tampóny.
4. Elastické, speciální, vodě odolné obinadlo.5. Krém na tlapky.
6. Léky proti průjmu a alergii.
7. Léky proti nachlazení.
8. Zásyp na rány.
9. Pinzetu na klíšťata a pinzetu na střepy pro případ úrazu tlapky.
10. Desinfekční prostředky: peroxid, ajatin apod.

Několik rad na cestu
1. Při výběru dovolené u moře je vhodné si předem ověřit, zda ve vámi vybraném kempu, hotelu či soukromí je možné ubytování se psy. Při plánování dovolené s cestovní kanceláří si v každém případě nechte vašeho pejska zapsat do "VOUCHERU".
2. Pes musí být vybaven pasem a musí být identifikovatelný, tzn. tetování nebo čip. Pes musí být řádně očkován proti vzteklině a musí o tom být záznam v pase nebo v očkovacím průkaze. Očkování nesmí být před vycestováním mladší jednoho měsíce a starší jednoho roku. Je vhodné si zjistit, jestli v oblasti, kde plánujete dovolenou není nějaké zvláštní veterinární nařízení pro vstup do země.
3. Před cestou je vhodné informovat se o tom, jestli v oblasti vámi plánované dovolené nemají specifická rizika pro vašeho psa. Před cestou je vhodné provést preventivní antiparazitální ošetření proti cizopasníkům. Neméně důležité je také ošetření repelentními prostředky proti kousavému a bodavému hmyzu. Nezapomeňte vzít s sebou pro každý případ vhodné protialergické léky. Nezapomeňte vašeho pejska po návratu z dovolené odčervit, protože si z ciziny mohl přivést také nějaké cizopasníky.
4. Před cestou pojistěte psa proti případným škodám, které může způsobit.
5.Nejvhodnější denní čas na delší cestování se psem je brzy ráno nebo pozdě večer, kdy ještě není tak horko.
6. Nenechte pejska cestovat u úplně otevřeného okna, abyste mu tak nezpůsobili zdravotní potíže. U citlivějších jedinců může dojít k zánětu očí nebo uší.
7. Pejsek musí mít stálý přístup k čerstvé vodě, proto mějte misku vždy pohotově po ruce.
8. Cestou dělejte dostatečné množství zastávek, při kterých pejska vyvenčíte, proběhnete a dáte mu napít vody. Případně udělejte delší pauzu a pejska můžete vykoupat (pozor ale, aby přehřátý pejsek neskočil do ledové vody). Je-li veliké horko, můžete pejskovi polít hlavu a krk odstátou vodou a tak ho zchladit.
9. Před delší cestou a po celou dobu jízdy pejska nekrmte.
10. Nikdy nenechávejte pejska zavřeného samotného v autě! A to ani na chvíli! Teplota v autě rychle stoupá a to až na 60°C. Pejsek má omezenou schopnost termoregulace a pobyt v takovémto prostoru mu může velmi ublížit. Pes se totiž nepotí jako jeho pán celým tělem, jeho obranou je pouze zvýšená dechová frekvence.
11. Zjistěte si ihned po příjezdu, kde je nejbližší veterinární lékař, pro případ akutního stavu.
12. Počítejte s tím, že v zahraničí může mít váš pejsek zdravotní potíže nebo úraz a proto si sebou vezměte přiměřený finanční obnos jako rezervu. Ošetření v zahraničí je velmi drahé.
13. Je nutné vzít také větší množství sáčků na psí exkrementy. Nedělejme to nám pejskařům ještě těžší tím, že si po psech neuklidíme. Okolí nás potom toleruje s velikou nevolí a nedivme se. Nikomu z nás by se nelíbilo mít na pláži palec v …
14. Každý den večer pejska důkladně vysprchujte čistou sladkou vodou, abyste zbavili srst soli.
15. U moře působí teplota vzduchu díky vlhkosti od moře na pejska příznivěji, než suchozemská vedra. Umožněte vždy pejskovi, aby se mohl schovat do stínu, pod slunečník nebo pod stromy. To, jestli se bude pejsek chtít schovat do stínu nechte na něm, on ví co mu dělá dobře. Můj pes se do stínu schovává, fenka se ráda vyhřívá na sluníčku.
16. Nedovolte svému pejskovi volně pobíhat po pláži, kempu nebo něco ničit a mějte ho vždy pod kontrolou. Dejte pozor na to, aby neobtěžoval okolí. Jak dobře víte, když pejsek vyleze z vody musí se otřepat. Uhlídejte si ho, aby to nedělal v bezprostřední blízkosti opalujících se. Takové chování budí u lidí nevoli a dochází ke zbytečným konfliktům. Uvědomme si, že jsou mezi námi lidé, kteří nemají psy v lásce a nebo se jich bojí.
17. Vyhledávejte málo obsazené pláže či zákoutí. Na veřejné a hotelové pláže pes stejně velmi často nesmí. Hlavně u větších ras je vhodné zeptat se vašich slunících se sousedů, jestli jim váš pejsek nebude vadit. Je to slušné a většina lidí to ocení. Dosud se mi nestalo, že by mi někdo řekl, že mu moji pejsci vadí.
18. Je vhodné denně natírat packy mastným krémem. Pejsek často běhá po rozpálených cestách, písku a sůl z moře polštářky také vysušuje. Proto je nutné je pravidelně ošetřovat, abyste tak předešli bolestivým prasklinám.
19. Dříve než pejska pustíte do moře, dejte mu pořádně napít. Slaná voda má velmi projímavé účinky. Předejdete tak zažívacím potížím, průjmům a zvracení.
20. Pravidelně kontrolujte oči a uši. Můj pes se často a rád potápí. V tomto případě je nutné propláchnout mu oči oční vodou a vytřít uši.
21. Zvolte potravu, která rychle nepodléhá zkáze. Nejvhodnější pro tento případ jsou granule. Pokud na ně není pejsek zvyklý, je nutné ho v dostatečném předstihu před dovolenou na ně zvykat. Konzervy jsou v tomto případě nevhodné a vařená strava je také riziková a vás zatěžuje její příprava.
22. Je zcela nevhodné brát s sebou pejska na nákupy a dlouhé výlety po kulturních památkách. Dopřejte mu dostatek odpočinku i spánku. Co myslíte, že doma dělají celý den, když jste v práci? Nebezpečí u moře – přehřátí (úpal, úžeh)Typickým příznakem úžehu je intenzivní těžké dýchání, velmi často doprovázení funěním a sliněním. Umístěte pejska do chladnějšího prostoru. Pozor na to, aby to nebyl extrémně studený prostor, protože velký teplotní rozdíl je riskantní s ohledem na srdeční činnost. Místnost větrejte, ale dbejte na to, aby nebyl pejsek na průvanu. Dopřejte mu dostatek vody. Nejvhodnější je odražená. Pozor, nesmí být ledová. Nechte ho, aby se napil sám, k pití ho nenuťte, jen ho povzbuzujte. Nepokoušejte se do něj vodu jakkoli dostat, hlavně mu ji nenalévejte do krku. Hrozí riziko vdechnutí. Má li pejsek potíže s dechem, vrávorá, nedaří se mu postavit na nohy, je nutné polévat mu hlavu a krk vlažnou vodou. Do chladné vody mu namočte také tlapky. Rychleji ho tak zchladíte. Stabilizovaného pejska je vhodné dopravit k veterinárnímu lékaři. Pokud se vám podaří pejska zchladit a přesto je jeho teplota kolem 40 °C, je veterinární ošetření nezbytné.

Autor textu a fotografie : Jarmila Pokorná, Ing.
_____________________________________________________________________________________

Co myslíte, má mít váš pes či kočka své místo v ložnici? Ložnice je většinou nejsoukromější místnost ve vašem příbytku a podle mého názoru naši ch...

Porod v přímém přenosu 4. 10. 2011

Anne Marie (Eimi) a Akim budou rodiči. Ultrazvuk nám ukázal sice jen tři miminka, ale předpokládáme, že jich tam bude více. Jsou potvůrky určitě schované pod hrudníkem. A tak jsem se mohla těšit na malé zlaťáčky a doufat, že budou mít zlatý kožíšek po tátovi. Na půlce březosti se Eiminka začala pěkně rozšiřovat v hrudníku i v bříšku.

Termín porodu se blížil. Anne Marie se rozhodně nechovala jako zodpovědná budoucí matka. Její temperament s pokračující březostí nepolevoval, jak jsem doufala. Stále byla bláznivá, nezřízeně lítala a divočila s Codettkou. Každým dnem se měla štěňata narodit, ale Anne Marie nevypadala jako těhule. Asi si nechtěla zkazit postavu. Od půlky březosti nijak výrazně nepřibrala, jen jí povolily cecíky. Při pohmatu na její bříško jsme si nebyli jisti, jestli cítíme pohyby nebo co vlastně cítíme. Od 58. dne do 65. dne březosti jsme neviděli jediný signál, že by se porod blížil. Nehrabala, nebyla nervózní, neotáčela se dozadu, nezadýchávala se a apetit měla pořádný. Do připravené porodní bedny jít odmítala. Pokud jsme ji tam přes její vůli donutili vlézt, jakmile jsme se ztratili z dohledu, utekla pryč. Když nastal 65. den od druhého krytí, rozhodli jsme se, že pokud do odpoledne neporodí, budeme muset na ultrazvuk. Po desáté dopoledne Anne Marii praskla voda. Trošku se zklidnila, začala polehávat a pospávat. Když se více než dvě hodiny nic nedělo, vzala jsem maminu ven, aby se protáhla. Rozpohybovala se opravdu hodně, protože opět nezřízeně lítala, válela se na trávě a vůbec se nechovala tak, jak její stav vyžadoval.

Jedno štěňátkoCelý den jsme strávili hlídáním a kontrolováním. Zatím co nám Eimi dělala veliké starosti, ona si je rozhodně nepřipouštěla. Stahy se nedostavily, a tak jsme se vydali do Poděbrad k panu doktorovi. Ultrazvukové vyšetření nám potvrdilo to, čeho jsme se obávali. Eiminka čekala jen jedno štěňátko, kterému se na svět vůbec nechtělo. Naštěstí srdíčko dosud tlouklo. Plod byl hodně vysoko, a proto dostala fenka provokačku. Půl hodiny jsme se s ní procházeli po poli, i když "procházeli" je velmi mírně řečeno. Anne Marie lítala, jako by se nic nedělo. Když jsme se vrátili do ordinace, ultrazvuk nám ukázal, že provokačka nezabrala. Museli jsme se rozhodnout, jestli podstoupit císařský řez hned, nebo ještě počkat do noci. Vzhledem k tomu, že voda praskla před více než sedmi hodinami, štěňátko bylo hodně vysoko a Eiminka neměla v průběhu dne žádné stahy, rozhodli jsme se neriskovat a zákrok provést ihned.

Anne Marie dostala včeličku a brzy spala jako miminko.

Císařský řezZákroku jsme byli přítomni po celou dobu, a tak jsme na vlastní oči viděli, jak přišel na svět náš jediný chlapeček. Když ho vytáhli a oživili, předali nám ho, abychom ho osušili a masírovali jeho dlouhé tělíčko. Kluk vážil 500 gramů, tedy v podstatě měl normální porodní váhu. Brzy se začal projevovat velmi hlasitě, snažil se vylézat z pleny a dral se nahoru. Hledal mámu, která dosud spala na operačním stole.

Operace proběhla v pořádku a Eiminka se začala pomalu probouzet. Odnesli jsme ji do auta a uložili do deky. Probouzení Anne Marie se neobešlo bez problémů. Eiminka se začala šponovat, jako by byla v křeči, a hodně naříkala. Letěla jsem pro doktora, aby se na ni šel podívat, protože jsem měla strach, co se děje. Byla jsem ubezpečena, že je to normální a že to přejde. Zůstali jsme u ní sedět v autě před ordinací a snažili ji uklidnit. Těžko říct, jestli byla Eimi po narkóze zmatená, a proto se tak bránila. Ještě nikdy jsem takové probuzení psa z narkózy nezažila. Když se uvolnila, vyrazili jsme k domovu. Anne Marie celou cestu velmi naříkala, ve mně byla malá dušička, srdce se mi svíralo a neubránila jsem se slzám.

A to jsem nevěděla, že nás čeká další trápení a problémy s Anne Marií coby matkou. Když jsem se na našeho jedináčka dívala, říkala jsem si, že je to pěkný dáreček. Pejska jsme pojmenovali Darek s krátkým a.

Nic se nedaříPo návratu domů jsme se pokusili využít zmatku Eimi a uložit ji do porodní bedny. To se nám podařilo bez většího odporu, ale jen na krátkou dobu. Přiložili jsme k ní Darečka a čekali, jak se bude chovat. Neprojevila se nijak, a jakmile jsme ji na chvilku pustili z dohledu, potomka opustila. Eimi sice ještě nebyla zcela při smyslech, ale do bedny jsme ji již nedostali. Jakmile jsme ji k bedně přivedli, začala se na vodítku spínat a chtěla utéct. Pokusili jsme se vzít ji do náručí a do bedny ji položit, ale to také neklaplo. Eimi si lehla na záda a nedala se zvednout. Nemělo cenu vystavovat ji dalšímu stresu, a tak jsme ji nechali, ať si lehne, kam uzná za vhodné. Schoulila se do kouta za šicí stroj a nechtěla na sebe dát sáhnout. Dokonce začala vrčet a cenit zuby. Darek zatím mámu hledal a hlasitě kňoural. Eimi se nechtěla z kouta hnout. Čas běžel a bylo nutné Darka co nejdříve přiložit a dát mu pít. Nezbylo než fenku silou vytáhnout. Do bedny jsme ji už nenutili. Na zem jsme dali deku a na ni si Eimi nakonec lehla. Když jsem k ní přiložila Darka, začala se ošívat, vrčet a opět ukazovat zuby. Po několikerém okřiknutí si sice dala říct, přestala vrčet, ale ležela našponovaná jako v křeči a od štěněte se odvracela. Všechny pokusy, aby se pejsek přisál, selhaly. Darek se po Eimi šplhal a hlasitě ječel. Každý náš pokus navést ho na cecík byl marný. I když se nám podařila otevřít jeho tlamička a navedli jsme ho, nedokázal se chytit, řval a dral se někam vzhůru. Čekala nás dlouhá noc. Eimi znechuceně držela, potomka si však ani neočichala, ani neolízala. Darek se opakovaně nedokázal přisát. Časová prodleva mezi porodem byla čím dál tím větší a to bylo dost zlé. I když máme s chovem zkušeností dost, tady byla každá rada drahá. Kojeneckou lahvičku jsme doma měli, štěněčí mléko však ne.

VýměnaPak nás napadlo řešení, které by mohlo klapnout. Naše labradorka Bessy přivedla na svět před čtrnácti dny (jak jinak při naší smůle) také jen jedno štěně, fenku Fidorku. Bessynku jsme přestěhovali do Eiminčiny ložnice a zkusili k ní přiložit Darečka. Bessy se zachovala jako správná máma. Darka okamžitě přijala za svého a začala ho olizovat. Pokusy o jeho přisátí se nedařily, pejsek sice dudlal, ale nepil. Nechali jsme ho Bessynce na starost v naději, že si s ním jeho adoptivní máma poradí. A jak se ukázalo, zvládla to. Darek dudlal, Bessy ho olizovala a od cecíku ho vždy odstrčila. Dareček se o něj začal více drát a přisál se. Vypadalo to nadějně.

Eimi se zatím zašila do bezpečí za šicí stroj. Chápala jsem, že je zmatená. Byl to její první vrh, přirozený porod si neprožila a narkóza ještě působila. Počítala jsem s tím, že se to druhý den srovná a že z ní bude ještě dobrá máma. Proto jsme se rozhodli zkusit k ní přiložit Fidorku, která byla veliký dravec. Potřebovali jsme, aby Eiminku roztahala a fence se začalo tvořit mléko. Eiminku jsme podrželi, a zatímco jsme ji hladili a chválili, Fidorka se přisála jako malá pijavice. Eimi se nijak nebránila, a přestože o Fidorku neprojevila žádný zájem, ležela již v klidu a podřimovala.

Konec nadějímCelá noc proběhla v rámci kojení a péče o novorozence. Naděje, že se Eimi ujme své mateřské povinnosti, vzala ráno za své. Darka odmítala, neměla zájem si ho ani olízat ani očichat, nechtěla ho mít u sebe a stále od něj utíkala. Roli matky celý den kompenzovala Bessy, která s nelibostí sledovala, jak jí Darka bereme a přikládáme ho k Eimi. Fidorku jsme opakovaně přikládali kvůli udržení schopnosti kojit. Anne Marie si to sice nechala líbit, ale naprosto bez zájmu. Pozdě odpoledne, když byla Bessy venku, jsem Eimi načapala, jak kouká do bedny na obě miminka. Moc jsem ji pochválila, jaká má krásná miminka, a začala jsem ji povzbuzovat. Eimi vkročila do bedny předníma nohama a dívala se z jednoho štěněte na druhé. Přistrčila jsem jí Darka a doufala. Eimi ale udělala pravý opak, než jsem čekala. Očichala a olízala Bessynu Fidorku a vycouvala z bedny.

Jak se zdá, Eimi ztratila mateřské pudy díky císařskému řezu. Kdyby nebyl Darek jedináček, možná by bylo všechno jinak. A tak zůstal Dáreček v péči náhradní matky a vedle Fidorky mu bylo rozhodně lépe než samotnému. V rámci časových možností jsme i přesto prvních pár dní uplatňovali střídavou péči. Stále jsem se nedokázala smířit s tím, že je Eimi tak špatná matka.

Další šanceTřetí den po porodu začala Anne Marie nesměle pokukovat po Bessynce a jejích dětech. Odpoledne začala nosit plyšového medvěda, ležela u něj, chodila nám ho ukazovat a hlídala si ho. Proto jsme se rozhodli dát jí další šanci stát se tou správnou mámou. Bessy jsme pustili proběhat ven a Eimi jsme poslali do "ložnice". Šla tam bez nadšení, ale dobrovolně. V bedně se natáhla a obě štěňata nakojila. Neolizovala je, neočichávala je, ale trpělivě držela. Venku se rozpršelo a Bessy se začala dožadovat domů. Pustili jsme ji a sledovali, jak se bude chovat, až uvidí Eimi v bedně. Nakoukla do bedny, a když Eimi zavrčela, odešla za mnou. Zatím co si obě děti užívaly přízně Eiminky, Bessy mi dělala společnost, motala se u kuchyňské linky a koukala, jestli něco dobrého neupadne. Něco málo na zub dostala, a když zjistila, že už nic nebude, vlezla do bedny za Anne Marií, sedla si do druhého kouta a koukala na své mimino v Eiminčině klíně, Eimi trošku pobrblávala. Nechala jsem jí jejího synka a Fidorku jsem dala mámě Bessynce. Maminy kojily pospolu a neměly vůči sobě žádný problém. Nakonec své potomky kojily různě na střídačku. Přesto jsem je měla pro jistotu po celou dobu pod dozorem, kdyby si to holky chtěly nějak vysvětlovat.A tak se stalo, že máme doma dvě mámy, které se střídají v péči o dvě psí miminka. A zatím to klape. Bessy je má v péči zpravidla v noci a Eimi ve dne. První dny byla přece jen pod dozorem, protože jsme jí tak moc nevěřili. Nyní je to již v pořádku a Anne Marie je pečlivá máma.

Autor textu: Jarmila Pokorná
_____________________________________________________________________________________