Paragrafy - smlouvy 

Hnisavý zánět dělohy – pyometra 

Hnisavý zánět dělohy – pyometra 

• Uzavřená – forma se zavřeným děložním krčkem a bez výtoku. Hromadění obsahu v děloze se může projevit zvětšením břicha.

• Otevřená – je charakterizována otevřeným děložním krčkem a výtokem děložního obsahu, který většinou zapáchá. Výtok z pochvy může být krvavý, od řídce růžového až po hustý hnědočervený, nebo hnisavý, který bývá žlutý, šedý nebo zelený.

Jak zánět dělohy vzniká

• Zánět dělohy se vyskytuje často u starších fen, které nikdy nerodily, nebo u fen s nepravidelným pohlavním cyklem (delší nebo kratší intervaly mezi háráním) a s netypickým průběhem hárání (slabé nebo velmi silné krvácení). Rizikové jsou také feny s často se opakujícími falešnými březostmi.

• Je častou komplikací po podání estrogenů, např. po opakovaném podávání hormonálních injekcí na oddálení říje nebo po podání léků na umělé přerušení gravidity v průběhu prvního týdne po nakrytí. Potom se může rozvinout bez ohledu na věk.

• Příčinou může být odumření plodu v děloze, méně často se vyskytující mimoděložní gravidita nebo zadržení lůžka po porodu.

Jak zánět dělohy pozná chovatel – "veterinář amatér": Typickými příznaky zánětu dělohy jsou zvýšená potřeba pití a s tím související zvýšená potřeba močení. Fena může odmítat potravu, je unavená, smutná, může být až apatická, zvýšeně spí, hubne, může trpět průjmy i zvracením a také slabostí pánevních končetin. Někdy můžeme pozorovat zvětšené a také tvrdé břicho. Její kondice se s pokračujícím stadiem zhoršuje. Tělesná teplota může být poměrně dlouhou dobu nezvýšená, může však stoupnout i nad 40,0 °C (normální tělesná teplota u dospělého psa se pohybuje kolem 38,5 °C).

Na jakém základě určí správnou diagnózu veterinární lékař: Velmi důležité jsou pro něj informace, které mu podáte. To znamená: kdy fena naposledy hárala, jestli hárá pravidelně, jaký mívá průběh hárání, jestli byl průběh posledního hárání typický, jestli měla fena teplotu, a pokud ano, tak odkdy, jak dlouho a kolik stupňů Celsia. Je nutné mu oznámit ty výše uvedené příznaky, kterými fena trpí. Veterinář provede klinické vyšetření. Především důkladné prohmatání břicha ho může nasměrovat ke správné diagnóze. Je nutné vyloučit všechny abnormality, tzn. prodlouženou nebo rozdělenou říji, graviditu aj. K diagnostice zánětu dělohy se využívá vyšetření poševního výtěru, sonografické vyšetření pohlavního a močového ústrojí a eventuálně RTG vyšetření. Při sonografickém vyšetření dělohy vidíme typicky zvětšenou a naplněnou dělohu. Vhodné je také vyšetření krevního obrazu a biochemický rozbor krve. V některých případech se diagnostika doplní např. o sedimentaci krve, vyšetření moči. Pokud je léčba započata včas, je prognóza velmi dobrá, v případě pokročilého stavu je nejistá.

Zánět dělohy lze řešit dvěma způsoby

Konzervativně (pouze podáváním léků): Konzervativní léčbu pomocí podávání medikamentů bez nutnosti chirurgického zákroku lze použít při otevřené formě zánětu dělohy, v méně závažných případech a v případě mladých fen, na kterých chceme i nadále chovat. Hlavním cílem konzervativního ošetření je vypuzení patologického obsahu z dělohy. Feně jsou podávány léky, které způsobují kontrakce dělohy, zabraňují tvorbě progesteronu, uvolňují děložní krček a způsobují vyprázdnění dělohy. Samozřejmě se musí aplikovat antibiotika. Dojde-li ke zhoršení zdravotního stavu feny, je nevyhnutelné chirurgické řešení.

Chirurgicky (operací): Tento způsob se používá v případech uzavřeného zánětu dělohy, u starších fen a u fen v pokročilých stadiích onemocnění. Chirurgický zákrok spočívá v provedení ovariohysterektomie, tj. odstranění vaječníků i dělohy.

Myslím, že jsem tuto zákeřnou nemoc popsala dost obsáhle a dost srozumitelně pro veterináře amatéry, tedy chovatele / majitele fen. Nevím, jestli jsem podala vyčerpávající informace panu doktorovi, který měl v péči naši krásnou chovnou pětiletou fenku českého teriéra. Erlinka je fenka, kterou máme s mojí mámou ve spoluvlastnictví. Maminka ji hýčká, rozmazluje a Erlinka jí za to dělá oddanou společnici a průvodkyni na cestách. Večer s ní uléhá, zahřívá ji a prokazuje jí svoji oddanou lásku celým svým psím srdíčkem.

Začalo to zcela nevinně. Erlinka hárala pravidelně každého půl roku, skoro přesně na den, dvacet jedna dní, bez komplikací – jako podle učebnice. Rozhodli jsme se ji nakrýt, a tak když zahárala a když jsme si mysleli, že přišly její dny na lásku, rozjeli jsme se za ženichem. Ženich se ke krytí měl a neměl, Erlinka chtěla a hned zase ne. Ke krytí nakonec nedošlo a my se domů vrátili s nepořízenou. A protože máme doma zkušeného psa, pustili jsme ho k fence, aby nám naznačil, jak to s ní vypadá. Kim si čichnul a bez zájmu odkráčel. Naznali jsme, že na krytí bylo brzy, a chovatelku psa uklidnili, že byla chybička na naší straně.

Zatímco jsme pozorovali Kima, jak na ni vůbec nereaguje, přestala fenka zcela barvit. Došli jsme k závěru, že toto hárání mělo netypický průběh a že krytí necháme raději na další říji.

Fenka však po třech dnech začala silně barvit, výtok z pochvy byl hustý, krvavý, až hnědočervený, ale bez zápachu. Přisuzovali jsme to abnormalitě tohoto hárání. Fenka byla v pohodě, nejevila žádné známky nemoci, únavy a žravá byla jako každý Český teriér. Přesto jsme se rozhodli raději zajet k veterináři do Poděbrad (maminka byla u nás na návštěvě). Ten Erlinku prohlédl, prohmatal bříško a změřil teplotu. Erlin měla bříško na ohmat měkké, byla bez teplot a výtok byl bez zápachu. Pan doktor nás upozornil na to, že by se to mohlo zvrtnout v zánět dělohy, vysvětlil nám všechno, co se týče příznaků zánětu, co si máme pohlídat a kdy okamžitě jít k veterináři. Erlin dostala preventivně antibiotika.

Maminka s Erlin odjela domů na Moravu. Podávala antibiotika, fenku pozorovala a hlídala ji jako oko v hlavě. Po pár dnech Erlinka začala polehávat a nebyla ve své kůži, špatně žrala, hodně pila, bříško měla lehce nafouklé. Proto se maminka rozhodla zajít pro jistotu k místnímu veterináři v Bučovicích. Panu doktorovi nahlásila netypický průběh hárání a všechno, co se jí na Erlin nezdá být v pořádku. To mu mělo signalizovat, že se něco vážného děje. Erlince nevěnoval péči, kterou její stav vyžadoval, neudělal žádné vyšetření. Máma dostala jiná antibiotika s tím, že si má za tři dny přijít pro další a fenku s sebou brát na kontrolu nemusí. Třetí den již Erlin nežrala vůbec, zvýšeně pila, zvýšeně močila, měla horečku, začala být apatická, bříško měla nafouklé a tvrdé. Proto ji s sebou vzala, aby se na ni pan doktor podíval. Ani tentokrát pan doktor neudělal vyšetření sonem, vlastně neudělal vůbec nic! Mamince začal vysvětlovat něco ve smyslu falešné březosti, a že lze nasadit naší chovné fence antikoncepci, zabránit jí v hárání, když má takové potíže s faleškou. Když mi to telefonovala, nevěřila jsem svým uším. Erlinka neměla nikdy potíže s falešnou březostí a byla chovná fenka, od které jsme chtěli štěňátka. Podání antikoncepce je pro další plánování štěňat velmi nesmyslný, až nebezpečný nápad a pan doktor by to měl vědět. Takový návrh by měl určitě zodpovědně zvážit, než ho vůbec vysloví! Ještě týž den se maminka obrátila na jiného veterináře v nedalekém Slavkově. Ten když fenku uviděl, vyděsil se. Jelikož neměl sono a nebyl na operace zařízený, odeslal mámu ihned do Brna.

A tak jsem v noci po telefonu sháněla rychlou pomoc u veterinárních lékařek v Bystrci, které nám již jednou ve vážné situaci pomohly. Paní doktorku jsem prosila, jestli bude jen trošku šance, ať nepřijde fenka o dělohu, protože jsem si po ní chtěla nechat fenečku. Operace byla akutní. Když se Erlinka začala probouzet z narkózy, zavolala mi paní doktorka a oznámila mi, že děloha už bohužel nešla zachránit. Fenku maminka přivezla na poslední chvíli a do rána by nejspíš nepřežila. Byla jsem jim moc vděčná za to, že fenku zachránily, i když už nikdy nebude mít malé Erlinky.

Vůči trestuhodné nedbalosti a zanedbání péče veterináře z Bučovic si připadám bezmocná. Přestože měl tolik možností k určení správné diagnózy (vyšetření poševního výtěru, sonografické vyšetření pohlavního a močového ústrojí, RTG vyšetření, vyšetření krevního obrazu a biochemický rozbor krve, sedimentaci krve a vyšetření moči), aby mohl včas zahájit správnou léčbu, neudělal nic z toho a nemoc nechal zajít tak daleko, že jsme málem o fenku přišli.

Všichni mě odrazují od záměru nechat prověřit postup pana doktora, protože tím prý ničeho nedosáhnu. Mě to ale trápí, a i když nevím, jak na to, stále se té myšlenky nemohu zbavit. Měli jsme krásnou chovnou fenu, máme jen krásnou fenu. Ale o nás už tu nejde. Co ostatní budoucí čtyřnohé pacientky, co když se to stane další? Co jestli pro zanedbání péče další fenka uhyne? Co když majitelka jiné fenky nebude mít 6 000,– až 8 000,– na operaci svého psího miláčka?

A tak se ze mě postupně stává veterinář amatér. Mít vědomosti, které dnes o této zákeřné nemoci mám, ušetřili jsme fence bolest a trápení, nám nepředstavitelný strach o její život a v neposlední řadě i vydání za operaci a následnou péči.

Erlinka se rychle zotavila, vrátil se jí apetit i radost ze života. Mě ale stále trápí fakt, že již nikdy nebude mít štěňátka a neprofesionální přístup ošetřujícího veterináře zůstane nepotrestán.

Autor textu: Jarmila Pokorná

__________________________________________________________________________________________

Hot spot pyotraumatická dermatitida

V překladu to znamená: horký bod, horké místo. Jedná se o akutní mokvavý zánět kůže, který vzniká velmi rychle v řádu několika hodin. Často k tomu dojde v průběhu noci. Počátek vznikajícího problému s kůží může majiteli snadno uniknout, obzvlášť u dlouhosrstých plemen. Prvotní změny se objevují v podobě začervenalého místa ukrytého pod srstí. Většinou jsou kruhového tvaru, silně bolestivé a svědivé. Pes si postižené místo líže, okusuje, vášnivě škrábe a tím si kůži ještě více poškozuje – někdy až do "živého".

Čím více se pes škrábe, tím jsou projevy intenzivnější a změny rozsáhlejší. Během poměrně krátké doby vznikne rozsáhlá, velmi bolestivá zarudlá rána, ve které se dobře daří infekci.

V postiženém místě se množí bakterie, reaguje imunitní systém a na kůži se tvoří hnisavý žluto–zelený sekret. Srst je tímto sekretem slepená a na povrchu se formují tuhé rozsáhlé strupy. Na postiženém místě často dochází ke ztrátě srsti. Pes si nenechá na zanícenou kůži sáhnout a ošetření je pro něj velmi bolestivé. Postižený pacient může být apatický, trpět nechutenstvím a mít zvýšenou teplotu.

Jak vzniká

Hot spot se nejčastěji objevuje v teplých letních měsících a na podzim. Jsou jím zpravidla postižena dlouhosrstá plemena a plemena milující vodu. Možných příčin k jejich vzniku je hned několik: štípnutí od komára, blechy či klíštěte, zánět zvukovodu, drobné poranění trnem, osinou aj., zplstnatělá srst, pod níž kůže nedýchá, zapaření mokré srsti, koupání v rybníce plném sinic apod.

Nejčastěji postiženými místy na těle jsou: místa pod slechem směrem dolů na krk a pod krkem, pod obojkem, dále na bocích, ve slabinách a u kořene ocasu.

Léčba

Pokud nebyl pacient ošetřen antiparazitálním přípravkem, je nutné mu preventivně aplikovat přípravky proti blechám a klíšťatům. Postižené místo okamžitě po zjištění ostříháme. Je důležité ostříhat je nejen na mokvavém místě, ale v daleko větším rozsahu, protože se zánět velmi rychle rozšiřuje. Je nezbytné, aby se k postiženému místu a jeho okolí dostal vzduch.

Dále je potřeba zamezit pejskovi v poraňování a infikování rány škrábáním nebo lízáním. Není v našich silách psa uhlídat, proto je nejvhodnější nasadit mu ochranný límec.

Ránu je nutné pravidelně kontrolovat. Způsob léčby je závislý na závažnosti postižení.

Pokud se zápar podchytí v úplném začátku, lze je zkusit léčit vymýváním. Ránu je třeba pravidelně kontrolovat a třikrát až čtyřikrát denně vymývat např. řepíkovým nebo heřmánkovým odvarem. Lze také použít ředěný dezinfekční roztok betainu (alfadin, hypermangan), nebo šampony s obsahem chlorhexidinu. Z postiženého místa je nutné odstranit hnisavá ložiska a strupy, jelikož se pod nimi množí bakterie a kvasinky, které jsou běžně přítomny na kůži a zpožďují hojení. Pokud se rána začíná dobře hojit, může se čistění omezit na jednou až dvakrát denně. Osobně postižené místo po vymytí vyfénuji vlažným vzduchem do sucha.

Při léčbě se používají také antiseptické a antibakteriální šampony, masti s obsahem antibiotik a kortikoidů. Pokud se stav nelepší, rána mokvá a neustupuje, nevyhneme se návštěvě veterinárního lékaře. Ten zvolí další postup léčby: léky na zmírnění svědění, léky proti bolesti, popřípadě antibiotika. Léčba zanedbaných letních dermatitid se může protáhnout i na několik týdnů.

Prevence

V teplejších měsících je vhodné aplikovat antiparazitální přípravky proti blechám a klíšťatům. Pokud má pes blechy, je nutné odblešit také jeho pelech (boudu) a místa, kde se zdržuje. U dlouhosrstých plemen je důležitá pravidelná péče o srst: vyčesávání, odstranění odumřelé srsti a zabránění zplstnatění. Je-li to možné, je dobré zkrátit dlouhou srst v oblasti krku a pod ušima, aby srst lépe dýchala a nezapařovala se.

Nepouštějte psa do přírodních vodních zdrojů, které jsou zamořeny sinicemi. Pokud se pes v takové vodě vykoupe, je lépe ho doma opláchnout čistou vodou. Po vykoupání je dobré psa buďto vyfénovat, nebo ho nechat proschnout při volném pohybu, občas mu protřít, načechrat nebo přičísnout srst, aby se zbavila přebytečné vody a rychleji proschla. Vyhřívá-li se ležící mokrý pes na sluníčku, může dojít velmi rychle k zapaření. Po koupání, než jde pes večer spát, je vhodné ho prohlédnout v místech pod ušima, na lících, krku a u kořene ocasu, jestli není srst vlhká, případně ji vysušit fénem.

Našim psům se čas od času, i přes mou veškerou opatrnost, zápar objevil. Vždy však měl jiný průběh a různou délku trvání. Naposledy vznikl pravděpodobně jako reakce na bleší štípnutí.

I když byl pes proti parazitům ošetřen, našla jsem v srsti bleší trus.

V pondělí ráno jsem si všimla na Kimově krku mokrého fleku o průměru asi 5 cm. Zběžná prohlídka mokrého místa ukázala zarudlou kůži. Ihned jsem postižené místo a okolí vystříhala nůžkami, aby větralo, omyla slabým roztokem hypermanganu a vysušila. Celý den jsem ho sledovala. Místo se nijak nezvětšovalo. Během dne a večer jsem ho dvakrát ošetřila hypermanganem a vysušila. Na noc jsem si Kima vzala do ložnice, abych ho měla pod dozorem. Kolem druhé hodiny ranní mě probudily zvuky. Pes se škrábal, až se mohl strhat. Jezdil hlavou po koberci a odíral se o něj. Na světle jsem ho prohlédla a zděsila jsem se. Ložisko bylo obrovské. Ránu jsem mu vyčistila, její okolí hodně ostříhala. Psa jsem si uložila k posteli a do rána hlídala, aby se neškrábal, aby na ráně neleželo ani jeho ucho a rána mohla větrat. Druhý den jsem volala veterináři. Doporučil mi namíchat silný roztok hypermanganu a místo spálit. Večer po tomto zákroku vypadala rána děsivě. Kimovi jsem nasadila antibiotika a dál pokračovala v omývání rány. Hypermangan jsem nahradila Alfadinem. Nepomohlo nic. Na líci a krku se vytvořila veliká hnisavá ložiska a strupy. Opakovaně jsem je strhávala, ale rána se stále zvětšovala.

Další den jsem vzala Akima na kliniku. Tam dostal injekci proti svědění a Prurivet N, který jsem měla aplikovat dvakrát denně na postižené místo. Dostala jsem pokyny: místo vůbec nemáčet, neomývat, nestrhávat, jen ošetřit daným roztokem. Dostali jsme límec, aby se nemohl škrábat. Celý den jsem postupovala podle rady lékaře. Další den ráno vypadala rána tak příšerně, že jsem se pěkně vyděsila. Límec sice zabránil psovi ránu škrábat, ale způsobil ještě větší zapařeninu. Kimovi bylo v noci horko, rychleji dýchal a slinil. V krunýři bylo vlhko a srst se mu zapařila mnohem víc. I když jsem k němu v noci stávala a dohlížela, aby neležel na bolavé straně, nepodařilo se mi ho uhlídat. Ráno se probudil se zhnisaným bolákem, který měl přilepený k límci a byl mnohem rozsáhlejší.

Rozhodla jsem se zůstat s ním doma, abych ho měla nepřetržitě pod dozorem. Obrovské strupy jsem mu strhala, ránu pořádně vydrbala Aladinovým šamponem a na zklidnění jsem ji omyla odvarem z heřmánku. Celý den jsem ránu opakovaně čistila silným heřmánkovým odvarem a sušila vlažným vzduchem. Límec jsem mu už nenasadila a nepřetržitě jsem ho hlídala, aby se neškrábal. Do večera se už bolák nezvětšil a zdálo se, že je to lepší. Další noc pod dozorem se obešla bez problémů, bez škrábání a bez třepání hlavou. Ráno byl bolák až na jedno ložisko suchý. Několik dní jsem mu bolák omývala silným odvarem z heřmánku a na noc jsem lehce nanášela kalciovou mast, aby se suché místo rychleji hojilo a nepraskalo. Strup, který se mu vytvořil, se pomaličku odlupoval. Po čtrnácti dnech měl místo suché, čisté a zcela bez srsti. Obrovská rána začala pomalu zarůstat a po dvou měsících nebylo na něm nic znát.

Autor textu: Jarmila Pokorná