O Dině

Dinuška naplnila všechny moje představy a umožnila mi užívat si výstavních i pracovních úspěchů.
Přišla k nám ve svých 11 měsících, kdy se objevila na prodej na inzerátu. Když jsem ji uviděla, její kukuč, musela jsem ji mít. Ještě v noci jsem poslala sms, ale odpověď byla, že je zadaná. To jsem prostě nemohla nechat být, a tak jsem poslala sms ve znění: "Vážený pane, hrubá chyba. Pokud mi ji necháte, bude jezdit po výstavách, po zkouškách a bude mít příležitost pracovního vyžití na mnoha honech v bažantnici, na naháňkách a na kachnách." Ještě v noci se rozezněl telefon, slovo dalo slovo a druhý den jsem si pro tu křepelici jela. A jak jsem slíbila, tak jsem vše i splnila.
Ještě v témže roce se umístila na krásném 2. místě jako nejhezčí výstavní fena roku. Další rok se stala Nejhezčí výstavní fenou roku a tento titul obhájila i následující rok. Čtvrtý rok už jsme na výstavy nejezdily, ať se může pyšnit tímto titulem další krásná fenka. Výstavně se můžeme těšit mnohonásobnými zahraničními šampionáty krásy včetně Českého šampiona krásy a také mezinárodního šampionem krásy.
Na poli pracovním se dařilo také a Dina se stala Českou šampionkou práce s jednou packou za uchem a s naprostým přehledem v konkurenci.
Dnes pracuje jak jsem slíbila v bažantnici, je poslušná, reaguje na příkazy i zákazy a i když má na krku elektriku, není třeba ji používat. Ví přesně co má dělat a obojek má na krku jen pro případ co kdyby.
Na naháňce se osvědčila, je hlasitá na stopě a dříve i prase stavěla a šla i bezhlavě do kontaktu. Jedna špatná zkušenost, kdy ji prase v rákosí zrychtovalo a skončila na operačním sále ji ale stačila. Dina už do kontaktu nejde, je opatrnější, hlásí, staví ale v bezpečné vzdálenosti. Je úžasné, že když na naháňce pracuje tak samozřejmě zmizí, ale v pravidelných intervalech se ke mně vrátí, podívá se, kde jsem a pak zase běží a hledá, jak se od křepeláka očekává. Jsem s ní moc spokojená.
Doma je to gaučák, povaleč a mazel a jako všichni ostatní má canisterapeutické zkoušky.